V nedávném příspěvku jsem zmiňovala, že rozhodnutí, zda si pořídit vlastní nemovitost na úvěr nebo bydlet v nájmu, by mělo předcházet i trocha počítání. A teď by bylo asi dobré ukázat na nějakém konkrétním příkladu, co jsem tím myslela.
Příklad vychází z porovnání role NÁJEMNÍKA a VLASTNÍKA nemovitosti ve stejném časovém úseku a při stejné měsíční platbě. Vlastník nemovitosti bude po dobu 30 let splácet hypotéku a něco málo na opravy a údržbu nemovitosti, NÁJEMNÍK bude platit dohodnutý nájem a peníze, které mu zůstanou oproti VLASTNÍKOVĚ splátce hypotéky, investuje s cílem vytvořit si vlastní kapitál.
Po 30 letech bude hypotéka splacená a vlastník bude nemovitost pouze udržovat, nájemník musí nadále platit nájem, ale díky pravidelné investici si vytvoří kapitál, ze kterého může čerpat vlastní nezávislou rentu.
A jak to vyjde? Zajímavě, podívejte se sami. Konečná bilance je až na konci tabulky... a může vyvolat prudké nadechnutí.
Je úplně zřejmé, že i jen malé zahloubání do podmínek výpočtů vyvolá řadu otázek, myšlenek, rozhodně spoustu připomínek k různým regionálním i finančně-matematickým detailům, které by zahrnuty být mohly a nejsou, možná i odpor... ale o to právě jde, aspoň začít přemýšlet a počítat, urovnat si svůj názor a pohled na elementární životní potřebu, jakou je bydlení.
Mimochodem, bydlet v nájmu a budovat si vlastní, na nikom a ničem mocenském (ekonomicky či politicky) nezávislý kapitál může poskytnout člověku netušenou nezávislost a mobilitu v rozhodování, jak naložit se svým životem.
